Zdali si novověcí lidé vymysleli středověk proto, aby si odreagovali svůj komplex méněcennosti, jak tvrdil Jan Werich ve známé předscéně k Baladě z hadrů zaznamenané roku 1958, ponechme nerozhodnuto. Werich soudil, že takový přístup je dvousečný, neboť ti, kdo „zesměšňují způsob myšlení a práce svých prapraotců“, se mohou dočkat téhož od potomků, až doba pokročí a současnost se stane středověkem. On sám nicméně v divadelních hrách a písních z doby první republiky pracoval se středověkem jako symbolem něčeho primitivního a zpátečnického. Ještě roku 1972 Dušan Třeštík soudil, že v obecném povědomí přetrvává pejorativní vnímání a středověk platí za „jakési nedorozumění ve vývoji naší kultury“. Dodnes se v úslovích a přirovnáních zasazují do pomyslného středověku jevy domněle překonané, neadekvátní moderní civilizaci. Medievisté se čas od času proti takovému pohledu ohrazují a upozorňují na sympatickou tvář „své“ epochy – Třeštík například tvrdil, že naše dnešní civilizace vznikla právě ve středověku.
[…]