Periodizace dějin se prosadila v 19. století mimo jiné z praktických důvodů spojených se školní výukou. Má hledání hranic mezi jednotlivými epochami stále ještě smysl? Nebylo by nám lépe bez nich?
Epochy samotné smysl mají, zejména v souvislosti se zmíněným pedagogickým hlediskem. Co je ale trochu zbytečné, je hledání přesných hranic. Pokud píšeme dějiny dejme tomu šedesátých let 20. století, tak ostřejší hranice mezi jednotlivými ději mají nějaký smysl. Když se ale ohlížíme do vzdálenější minulosti, jako je třeba konec středověku, tak tam hledání nějakých ostrých předělů smysl nemá. Ony jsou stejně jinak položené v různých kulturních okruzích. „Slavný“ konec středověku v roce 1526 je náš, možná ještě Maďaři s ním pracují, ale tím to končí. Položit konec středověku právě sem je tedy poměrně exkluzivní středoevropská záležitost. Pokud epochy podle uměleckých slohů mají smysl ve školní výuce, problém nastává ve chvíli, kdy je badatel hledá při své vědecké práci, v konkrétních jednotlivých památkách. Epochy jsou zřetelnější z velké dálky, z nadhledu, z ptačí perspektivy. Čím více se blížíme k jednotlivým objektům, např. uměleckým dílům, tím více se rozplývají.
[…]