Hvězdná obloha od pradávna přitahovala lidskou představivost i touhu po poznání. Již Sumerové se ve 4. tisíciletí př. n. l. pokusili dodat řád bezbřehému moři nebeských světel, a to tím, že vymezili hranice souhvězdí a jednotlivým uskupením dali jména. Tuto praxi přejala řada národů východního Středomoří, od nichž ji převzali Řekové a Římané. Ve 2. století n. l. vytvořil Klaudios Ptolemaios ve spise Matematická skladba, shrnujícím poznatky dobové astronomie, katalog 1022 hvězd uspořádaných do 48 souhvězdí. Ptolemaiův spis přejala arabským prostřednictvím pod názvem Almagest středověká Evropa a jeho rozčlenění hvězdných uskupení zůstalo základem evropské astronomie hluboko do raného novověku.
[…]