„Vidět znamená vědět.“ Tato jednoduchá formule výstižně zachycuje jednu ze základních epistemologických premis raného novověku. Neznamenala jen důraz na pozorování, experiment, očité svědectví a vlastní zkušenost. Odrážela i rostoucí důraz na vizuální formy učenecké komunikace. Vedle technických schémat a diagramů se v ní uplatňovaly i výtvarně ambiciózní reprezentace, jejichž umělecká přesvědčivost často přímo podmiňovala věrohodnost zprostředkovávaných poznatků. Úzká spolupráce mezi umělci a učenci nebyla jen marketingovou strategií rozvíjejícího se knižního trhu. Stala se efektivním nástrojem produkce a komunikace vědění a jako taková spoludefinovala nově se formující učenecký diskurs.
[…]