Rozpad koloniálních impérií ve druhé polovině 20. století bývá v klasické historiografii interpretován jako zásadní diskontinuita v globálním mocenském uspořádání. Proces dekolonizace vedl ke vzniku formálně suverénních států a byl spojován s předpokladem jejich postupné politické a ekonomické emancipace. Skutečnost je nicméně značně složitější. Klasický interpretační rámec totiž nepostihuje strukturální kontinuitu mocenských vztahů, které přetrvávají i po formálním zániku koloniální nadvlády. Tak je tomu například v současném Kongu (Brazzaville), a nabízí se tak otázka, do jaké míry je Konžská republika doopravdy suverénním státem?
[…]