již dávno neplatí, že digitální hry jsou na okraji zájmu, jakousi subkulturou. Pro některé hráče a uživatele se tak staly nejen zprostředkovatelem zážitků, které by je v běžném životě asi minuly, ale i zprostředkovatelem povědomí o historických etapách, v jejichž kulisách se ta která adventura odehrává. Nejčastěji je to druhá světová válka, ale jak si můžete přečíst v lednovém tematickém bloku, své místo si v herním světě relativně nedávno vydobyl i předchozí světový konflikt.
Digitální hry stále častěji plní vzdělávací úlohu či přispívají k odtabuizování některých témat ve společenské diskusi, současně ale mohou účinně posloužit i propagandě. Reflexe toho, jakým způsobem si utváříme obraz minulosti, i když nejsme pravidelnými návštěvníky muzeí či odborných přednášek nebo nechodíme bádat do archivů, je důležitým krokem na cestě sebepoznání, a především symbolickým stavebním kamenem fungující občanské společnosti. A možná i zárukou, že nebudeme minulost chápat jen jako „poučení“, jako rukojmí a jakýsi štít, který zázračně odrazí nechtěné dění současnosti.
Vše dobré v novém roce
vám za redakci přeje
Iveta Coufalová