OBČANÉ ČESKOSLOVENSKA MOHLI ve třicátých letech ze svých radiopřijímačů často slyšet hlas Alice Masarykové (1879–1966). Ta svého veřejného vlivu, kterého nabyla během prezidentování svého otce jakožto neoficiální „první dáma“, využívala k organizování zdravotnické, charitativní a sociální péče v nově vzniklém československém státě. Masaryková se stala spoluzakladatelkou Československého červeného kříže (ČSČK), kterému zároveň v letech 1919–1938 předsedala. Pomocí rozvětvené sítě specializovaných zařízení poskytovala tato instituce zdravotní péči a sociální pomoc potřebným, školila budoucí ošetřovatelky a sociální pracovnice a šířila mezi občanstvem zdravotnicko-sociální osvětu. Vedle těchto praktických úkolů se ČSČK pokoušel uskutečňovat i velké idealistické poslání, a to pracovat pro mír jak uvnitř Československa, tak v celosvětovém měřítku. Krystalizačním jádrem této ušlechtilé snahy se z iniciativy Masarykové stala tradice třídenního Velikonočního míru ČSČK, jenž byl poprvé vyhlášen v roce 1921. Cílem bylo připomenout nejen oběti válek, ale přinést mír i do každodenního života, aby občané alespoň na několik dní zanechali vzájemných sporů a zaujali smírné a konstruktivní stanovisko k sobě navzájem i k veřejným záležitostem. […]
Významným „mediálním partnerem“ celé akce byla v letech 1931–1938 československá rozhlasová společnost Radiojournal. Ta dávala prostor zejména Masarykové, která do mikrofonu každý rok trpělivě vysvětlovala smysl celého podniku, vyzývala k utišení stávajících konfliktů a prosila spoluobčany o konkrétní formy součinnosti (1934): My v Červeném kříži (…) bychom sami neobstáli, kdybychom jednou do roka nesoustředili všechny své členy, celou veřejnost k myšlence radosti a činům míru. Potřebujeme pro svou víru posily. Proto vyhlašujeme na Bílou sobotu ticho, ve kterém spojujeme se s těmi všemi, kteří pro naši vlast a myšlenku lidskou žili a pracovali…
Ve druhé polovině třicátých let Masaryková své výzvy přednášela nejen v češtině, ale i německy a anglicky, když se k ní se svými projevy připojili také prezident Edvard Beneš či ministr zahraničních věcí Kamil Krofta. […]
Poučný je v těchto souvislostech projev Masarykové o Velikonočním míru ČSČK, který Radiojournal zařadil do programu ráno 14. března 1937; výběr z něho pod názvem Ticho – zkouška síly byl odvysílán ještě v podvečer 26. března. Přednáška (mujrozhlas.cz/ dejiny-do-usi/1937-velikonocni-mir-alice- -masarykova) zazněla 24. března také v krátkovlnném vysílání určeném pro zámořské krajany.
Celá akce byla tehdy realizována pod heslem V míru bdělost a Masaryková apelovala právě v den velikonoční vigilie na osobní zodpovědnost každého jednotlivce za mír ve vlastním nitru (inspirovaný například v tichu přírody či v oblasti umění), ale i v malém světě rodiny, z nichž teprve může vyrůstat mír národního, evropského a světového celku. Masaryková zde pravděpodobně zužitkovala podněty, s kterými kdysi ve svém konceptu „drobné práce“ a každodenního snažení pracoval její otec. Zároveň informovala o příslibu československých žurnalistů plnit po tři dny stránky novin pouze pozitivním obsahem a o přenesení tohoto „novinářského míru“ do Belgie. Přední evropské rozhlasové společnosti tehdy také poprvé výrazněji informovaly o tradici Velikonočního míru ČSČK a jeho aktuálním ročníku. Ten byl po projevu Alice Masarykové zahájen dvouminutovým meditativním tichem.