„Kariéra“ ropy jako nejdůležitější energetické suroviny by nebyla tak rychlá nebýt lékárníka Ignacyho Łukasiewicze.
V roce 1871 se novinář krakovského periodika Czas Feliks Morawski v rozhovoru s Ignacym Łukasiewiczem vyptával na počátek jeho oslnivé kariéry. Nejbohatší člověk Haliče tehdy vyprávěl, jak měl o dvacet let dříve sám službu ve lvovské lékárně U Zlaté hvězdy. Tehdy tam přišel židovský kupec Abraham Schreiner a ukázal mu lahvičku plnou tmavočervené tekutiny. U nás v Borysławi plave ve studánkách takový olej a sedláci mu říkají ropa, vysvětloval lékárníkovi a pokračoval: A byl tam jeden starý sedlák, který z toho vařil kolomaz. Umřel a já jsem poprosil vdovu, aby mě naučila tu kolomaz vařit, lichotil jsem jí, jak jsem jen mohl. Řekla mi, že to vařil v hrnci. Zkoušel jsem to, vařil... a najednou to začalo hořet a hrnec se rozpadl. Po vyléčení popálenin došel k závěru, že mu s experimentováním musí pomoct nějaký odborník. Odjel tedy do Lvova a zašel do první lékárny, kterou potkal. U Zlaté hvězdy Łukasiewicze přesvědčoval o tom, že z ropy lze destilovat alkohol a navrhl mu společný obchod. Lékárníka nabídka zaujala, proto lahvičku i s jejím obsahem odkoupil – a začal experimentovat.
...
Z polštiny přeložila Klára Kamenská