Jan Amos Komenský je pravděpodobně nejen jednou z nejčastěji zobrazovaných, ale také nejsnadněji rozpoznatelných osobností českých dějin. O Komenského fyziognomii máme poměrně přesnou představu díky soudobým podobiznám, které za učencova života vznikly zejména v Anglii a Nizozemí a staly se základem a častou inspirací pozdějších portrétů. K nejstarším vyobrazením patří podobizny v grafice již ze čtyřicátých let 17. století: vidíme na nich vážného muže s plnovousem, výraznými lícními kostmi, ostře řezaným obočím a výrazným nosem.
ýrazným nosem. Alespoň krátkou zmínku si však také zaslouží dílo v kontextu českého prostředí více než pozoruhodné, které do dnešní doby provází živá debata týkající se právě identity zachyceného člověka. Jedná se o Podobiznu starého muže (kolem 1665) od Rembrandta Harmenszoona van Rijn (1606 až 1669) ze sbírek Galleria degli Uffizi ve Florencii. Fyziognomie starého muže odpovídá všem vyjmenovaným charakteristikám Komenského, a snad právě proto otázka, zda je, či není možné starce na florentském portrétu ztotožnit s moravským rodákem Janem Amosem Komenským, byla zejména ve dvacátých letech 20. století velmi plodná a živá. Identita muže na florentském obraze je ostatně fascinujícím tématem pro mnoho badatelů do dnešních dní. […]
Za ikonický však můžeme pokládat Komenského portrét od malíře německého původu Jürgena Ovense (1623–1678), který se svou tvorbou řadí k holandské malířské škole. Ovens rodné Německo nikdy natrvalo neopustil, nicméně v letech 1638–1652 a následně 1657–1663 pobýval v Amsterdamu. Právě roku 1657 získal také amsterdamské občanství. I když životopisec a malíř Arnold Houbraken (1660–1719) ve slavném pojednání o nizozemských umělcích (De groote schouburgh der Nederlantsche konstschilders en schilderessen) zmiňuje, že mladý malíř v Amsterdamu vstoupil do školení k Rembrandtovi, podrobnější záznamy podporující toto tvrzení se nezachovaly. Časné Ovensovy práce naznačují znalost Rembrandtovy tvorby: není se co divit, jelikož Rembrandtův vliv nebylo možné v tomto období pominout, navíc Ovense s Rembrandtem pojil také blízký vztah k rodině Uylenburgh. Nicméně v pozdějších letech je v Ovensově tvorbě patrný elegantnější dvorský styl vlámského mistra Anthonyse van Dyck. Ostatně byl to právě Ovens, kdo dokončil lunetu Přísaha Claudia Civila (započato 1659 Govert Flinck, 1662 Jürgen Ovens), která ve výzdobném plánu tehdejší amsterdamské radnice nahradila ve své době kontroverzní Rembrandtovu kompozici s totožným námětem (1661–1662, fragment dnes v National Museum Stockholm).
Ovens však proslul zejména jako portrétista a pravděpodobně v průběhu druhého amsterdamského období zachytil na plátně také podobu Komenského, který se v Amsterdamu usadil roku 1656 a zůstal tam až do své smrti v roce 1670. Osobní setkání a snad i vznik portrétu podpořila amsterdamské městská rada, k čemuž odkazuje i dedikace Komenského spisu Schola ludus (1654) amsterdamským radním. Mezi zástupci rady byl také Nicolaes Tulp, jehož rod patřil k mecenášům pedagoga a sám Tulp byl Komenského lékař a přítel, či Cornelis de Graeff, jehož syn Pieter i synovec Andries pravděpodobně náleželi ke Komenského žákům. […]
Vynikající podobizna důstojného muže v typickém plášti vzdělanců (tzv. tabbaard) a s typickou černou pokrývkou hlavy odpovídá reprezentativnímu typu portrétu. Oduševnělou podobiznu v jinak střízlivých valérech tmavých tónů, která akcentuje zamyšlenou tvář Komenského, prozařuje bělostný límeček košile, který vyčnívá z černého pláště, a červená štóla zdobená zlatou výšivkou. Umělec vzdělance zachytil na tmavém pozadí, bez jakéhokoliv vnějšího atributu.
Ač byla Ovensova podobizna pro naše země objevena vlastně až v roce 1905 slovenským učitelem a jedním ze zakladatelů komeniologie Janem Kváčalou, jedná se o jedno z nejznámějších a nejčastěji reprodukovaných zobrazení Jana Amose Komenského vůbec. K popularitě této podobizny významně přispěly také četné a kvalitně provedené reprodukce od Rudolfa Vejrycha či W. Stada. Zejména Stadova citlivá kopie se stala předlohou pro velké množství reprodukcí. Ovensovu podobiznu také v roce 1920 přepracoval technikou perokresby Max Švabinský. Ta byla vzápětí rozšířena také ve formě grafických reprodukcí. […]
Ovensův portrét významného učence a humanisty, ať již přímo, nebo zprostředkovaně skrze interpretace dalších umělců, je jedním z nejrozšířenějších zpodobení Komenského, které je inspirací vlastně až do současnosti. S reprodukcí tohoto charakteristického portrétu se setkáváme jak v publikacích a slovníkové literatuře, tak v kontextu prezentací četných institucí, které nesou Komenského jméno či jsou s osobou učitele národů spojeny