BYLI TO KUNSTHISTORIKOVÉ, A ZEJMÉNA DĚJEPISCI spjatí s katolickým prostředím, kteří po roce 1918 usilovali o „rehabilitaci“ baroka jako významné a cenné epochy české historie. Na rozdíl od ofi ciální prvorepublikové koncepce dějin, jež vyzdvihovala husitsko-reformační a evangelicko-humanitní prvky a která v katolickém baroku často viděla jiráskovské „temno“, položili tito historikové důraz na umělecké hodnoty barokní kultury a na barokně-katolické kořeny českého národního obrození.
...