na první pohled je to nezvyklý finiš: v rukou právě držíte ďasovské dvojčíslo, celoroční obsah bude zařazen až do čísla lednového, kalendář s historickými výročími jsme po několika letech bohužel nuceni vynechat… Inventura právě končícího roku je nekompromisní, přesto doufáme, že nám i v příštím roce zachováte přízeň. ĎaS bude stále přinášet texty o dějinách v kontextu současnosti od autorů a autorek, kteří se věnují nejrůznějším výzkumům v historických oborech.
A jak se nám nejen do aktuálního tematického bloku probzučely včely (a místy také čmeláci)? Chtěli jsme jejich prostřednictvím především ukázat, jak důležité místo tento hmyz v životním prostředí i kulturních dějinách má. A v neposlední řadě, jak spletitá je cesta oboru environmentálních dějin. Navíc návod z včelařského časopisu, který vyšel těsně před druhou světovou válkou a z něhož jsme čerpali i text pro stranu 11, zní jako „mantra“ pro nový rok:
Při práci se včelkami zachovej klid. Nehrkej, nelomoz, nezabíjej. Nedovedeš-li býti něžným, zanech raději včelaření, odeber se ke kováři a tam buš, až Ti třeba jazyk vyleze. Tedy klid, klid. Vůbec zachovej klid ve všem životě včelařském. Denně postůj u česna a uč se včelařskému slabikáři. Nestyď se za to. Vždyť se tam učí čísti i ti největší včelařští vědátoři. Staň se šiřitelem včelaření. Jestliže Komenský volal na dítě: „Pojď sem (do školy), uč se moudrým býti“, volej Ty na své dítě: „Pojď sem, uč se včelařiti.“ Vždyť konečným cílem jest, aby každá škola, každá domácnost měla včelky. Pomůžeš tak šířit lásku mezi lidstvem…
Hodně medu a dobrý rok 2023
vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová