Český korunní princ Karel, syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, si mohl za pobytu u francouzského královského dvora ve dvacátých letech 14. století vychutnat barvité divadlo. Do hlavního sálu paláce francouzských králů jednou náhle vrazil rej rozvášněných mužů. Mňoukali, řehtali, kňučeli a vyli. Navlékli si zvířecí kožichy nebo jen vlastní oděv oblečený naruby, tváře jim zakrývaly rozšklebené masky. Někteří vystrkovali zpod šatů zadek a chlupaté nohy. Mlátili do bubínků a kuchyňského nádobí, rámusili řehtačkami nebo mačkali měchy dud. Házeli po sobě tvaroh, bláto a nahnilou zeleninu. Pár jich třímalo veliké obrazy s figurou ryšavého oře Fauvela, jehož malíři zachytili tu v plném majestátu, tu během soulože. Účinkovali notáři a písaři panovníka či jeho příbuzných, přidali se k nim i zpěváci z královské kaple, kteří proložili rumrajch libozvučnými motety.
...