ROK 1936, KDY UPLYNULO 115 LET od narození (31. října) a 80 let od úmrtí (29. července) Karla Havlíčka Borovského, vnesl do tehdejší české společnosti zvýšenou vlnu zájmu o život, dílo a odkaz tohoto spisovatele, novináře a politika. Byl vydán půltucet jeho životopisů, uspořádáno několik výstav, zorganizováno mnoho veřejných přednášek. Do tohoto „havlíčkovského vzpomínání“ se tehdy výraznou měrou zapojila i československá rozhlasová společnost Radiojournal. Už 28. září 1926 ale odvysílal rozhlas na svou dobu technicky pokrokovou reportáž z havlíčkovské piety na Olšanských hřbitovech.
Od února do prosince 1936 byl vysílací program plněn pořady, které se z různých úhlů a za pomoci pestré palety rozhlasových forem Karlu Havlíčkovi věnovaly. Výraznou část tvořily umělecké relace, které se buď vztahovaly k jeho osobě, anebo interpretovaly jeho díla. Často vysílaným hudebním kusem se stala předehra, kterou k divadelní hře Karel Havlíček Borovský od F. F. Šamberka složil již roku 1877 Jindřich Hartl. Rozhlasový režisér Vladimír Müller do podoby rozhlasové činohry přestavěl text Havlíček v Litomyšli od spisovatele V. K. Jeřábka. Zkrátka nepřišla ani poezie – Havlíčkova Krále Lávru pro rozhlasové mikrofony nastudovali mladí recitátoři ze spolku československých mediků v Brně. Zajímavou formou, která měla ukázat, jak odkaz autora Tyrolských elegií žije dosud v národě, byl inscenovaný rozhlasový dialog pro dělnické poslechové kroužky. […]
I přes svůj kontinuální celoroční charakter bylo havlíčkovské rozhlasové vysílání soustředěno především do dvou dnů. Prvním se stala sobota 18. dubna 1936, kdy byla v pražském Belvederu zahájena velká výstava o Havlíčkovi. Radiojournal tehdy vysílal od osmé hodiny večer přímý přenos ze slavnostního zahajovacího koncertu ve Smetanově síni Obecního domu. Hlavním účinkujícím byl pražský rozhlasový orchestr pod vedením Otakara Paříka, který interpretoval skladby na různé náměty z Havlíčkova díla. Jako host byl přizván německobrodský sbor Jasoň, který zazpíval písně se vztahem k Havlíčkově rodné Českomoravské vrchovině.
Druhým dnem s havlíčkovskou tematikou byl výroční den Havlíčkova úmrtí, a to středa 29. července 1936. Literární historik Miloslav Novotný připravil na půl devátou večer téměř hodinové rozhlasové pásmo, jež si kladlo za cíl reinterpretovat Havlíčkův odkaz. Cílem pořadu neměla být podpora lidového Havlíčkova kultu, založeného údajně na sentimentalismu a Havlíčkově mučednické aureole. […]
V podobném duchu byla laděna přednáška, jež byla zařazena před Novotného pásmo a již si může čtenář poslechnout (https:// www.mujrozhlas.cz/dejiny-do-usi/1936-karel-zdenek-klima-karel-havlicek-borovsky). Jejím autorem byl novinář a šéfredaktor Českého slova Karel Zdeněk Klíma (1883–1942), který ve svém vypravěčsky zaujatě předneseném proslovu vystihl protiklad mezi krátkým obdobím Havlíčkova veřejného působení a mocným zásahem jeho osobnosti, díla a posmrtného odkazu do vývoje české národní společnosti: Havlíček tedy umíral zoufaje si snad nad prohrou svého života, zvítězil slavně po své smrti. Národ jedním okem ho sentimentálně oplakával, ale druhým okem naučil se v jeho duchu hledět vpřed a statečně do života a do světa. Šel dobře Havlíčkovou cestou a dobře došel.