tento úvodník bude plný otázek. Jak už to ostatně u témat, v nichž jde především o nejednoznačnost, bývá… V jaké „poličce“ byste v knihkupectví hledali dílo Franze Kafky? Mezi světovou, nebo českou literaturou? Nebo jinde?
Na odpověď jsem v tomto případě zvědavá nejen já, ale především editor říjnového tematického bloku o vícejazyčné literární krajině českých zemí Ladislav Futtera, který otázku položil profesorovi německé literatury Manfredu Weinbergovi – rozhovor najdete na následujících stránkách.
Jazyk coby nástroj identity, jenž slouží prostřednictvím literárních děl všech žánrů rovněž k ovládnutí prostoru, představují autoři tematického bloku na příkladu Prahy, Brna a Krkonoš. Jako červená nit se všemi články vine nejen národnostní vypjaté boje o krajinu a duši jejího obyvatelstva, ale také prolínání. To však s sebou opět přináší otázku: Jak s prolínáním identit ve vícejazyčné společnosti pracovat? A jak by na výše uvedené otázky odpověděl třeba Vilém Flusser?
Ten pocházel z pražské židovské rodiny a ve své filozofické autobiografii (vydané až posmrtně, a to nejprve v němčině) mimo jiné napsal: Rozumí se, že člověk byl Pražan, o tom nebylo pochyb. To byla půda, z níž vyrůstaly všechny ostatní otázky. Ale byl jako Pražan Čechem, Němcem nebo Židem? (…) Musel se rozhodnout mezi těmito alternativami, nebo byly už nějak dány?
Hodně sil k upřímným odpovědím i ke čtení ĎaSu
vám za redakci přeje
Iveta Coufalová