Představme si, že před sebou máme šachovnici a partie se dostala do koncovky: bílý má kromě krále ještě tři pěšce, střelce, věž a koně; černý má dva pěšce, dva koně a dva střelce. Tak lze charakterizovat běžný stav vědění, typický pro vzdělanost. Hráči jsou vzdělanci. Tak jako už přišli o většinu figurek, tak také zapomněli většinu z vědění, které je obsahem vzdělanosti. Ale figurky, které ještě mají, jim ve vzpomínce prostředkují určitý obraz toho, co jim chybí. Vědí tedy, co už kdysi věděli. A znalost šachů jim prostředkuje vědění, že počet kanonických figur každého hráče je dohromady šestnáct.
Dietrich Schwanitz, Vzdělanost jako živý dialog s minulostí, překlad Daniela Petříčková a Miroslav Petříček, Praha 2019 (3. vydání), s. 425.