Když v roce 1918 vznikl nový československý stát, musel mezi řadou dalších velkých úkolů vybudovat – zcela od základů – svůj diplomatický sbor. Možností, jak získat vhodné uchazeče, přitom mnoho nebylo. V rakousko- -uherské konzulární službě působilo jen málo Čechů: z těch, kteří byli pro nový stát použitelní, se uplatnil například Rudolf Künzl-Jizerský či Bedřich Štěpánek, ale ani jejich působení nebylo prosto potíží. Část míst byla obsazena politiky či představiteli odboje (Karel Pergler, Štefan Osuský aj.), ale pro četná místa vyslanců nebo konzulů bylo třeba sáhnout i do jiných řad. Třeba mezi univerzitní profesory – včetně těch, kteří poznali vzdálené země díky svým vědeckým cestám.
...