Bartolomějská ulice v Praze je krátká, ale slavná, jak se o ní přesně tak vyslovil tady nejmenovaný český spisovatel, který tam v šedesátých letech bydlel v garsonce ve čtvrtém poschodí, odkud viděl nahoře nad střechami věže Pražského hradu a dole pod sebou policejní vězeňské dvory. Všechny domy v té ulici (kromě dvou činžáků) patřily totiž policii a především estébákům, a ti tam do jednoho z těch dvou činžáků ubytovali Pavlíka, a právě do toho činžáku a do té garsonky ve čtvrtém poschodí, v níž pak bude koncem šedesátých let tady nejmenovaný spisovatel psát Valčík na rozloučenou. Ale tou garsonkou ve čtvrtém poschodí taky končí veškerá Pavlíkova spřízněnost s nejmenovaným spisovatelem. Chtěl jsem tím jenom ukázat osudovou propojenost všeho se vším. Jiří Kratochvil svou hříčkou Liška v dámu (Druhé město, Brno 2018) navazuje na romány Dáma v lišku (D. Garnett) a Sylva (Vercors). Jeho vypravěč škádlí čtenáře, vyprávěcí formu i dějiny. Hlavní hrdina, mladý estébácký kádr Pavlík, se zamiluje do vrcholného díla sovětského výzkumného Institutu I. P. Pavlova, sličné lištičky. Pro ni má slabost i moskevský Hospodář, který si podrobil kromě vlastní země třeba i Československo a prostřednictvím liščího druga hodlal uchvátit další části světa. Jenže lišky bývají podšité a dámy zase často nevyzpytatelné. A tak se Hospodářův projekt vymkne kontrole a s ním i Pavlík všemocné ruce StB. Dobrodružná cesta za svobodou může začít.
- ivc -