Sotva se na konci 18. století nad polsko-litevskou Rzeczpospolitou definitivně zatáhla mračna a konkurenční velmoci začaly koordinovat svou zahraniční politiku směrem ke společnému „dělení polského koláče“, začalo se těžiště domácích debat přesouvat k otázce hledání hlavních viníků stávající katastrofy, a tím i do roviny sporu o samotný smysl polské existence. Problém odpovědnosti za konec Polska se totiž zdaleka netýkal jen toho, jsou-li takzvané záborové velmoci nečestnými imperiálními zloduchy, či spíše ...
‣Více