shodou okolností vyšlo odeslání tohoto čísla do tiskárny na den, v němž své jmeniny podle současného českého kalendáře slaví Božena, tedy „bohem obdařená“. A protože jsme tematický blok tentokrát věnovali jako poctu Boženě Němcové coby čtenářce i stále inspirující autorce, vytanula mi na mysl říkanka, na niž jsem narazila při listování čtyřsvazkovou korespondencí této spisovatelky: K svátku Tvému moje přání, / co v mém srdci plane bez ustání, / přináším Ti v této době, / jak jest nelíčené v sobě. / Život v radosti ať plyne, / marná péče ať zahyne, / co by zdraví podrývala, / pokoj mysli podmílala. / Anto vinem outlé pásky / vůkol Tebe z vděčné lásky…
Lístek odeslal Boženin syn Hynek, který zemřel ještě předtím, než dosáhl dospělosti. A jeho smrt matku hluboce zasáhla. V historických interpretacích často zaznívá, že rodiče ve starších dobách byli s případnou smrtí svých dětí smířeni. Zachovaná korespondence Boženy Němcové se může stát příspěvkem krom jiného i k tomuto tématu – na skon vlastního dítěte z podstaty žádný rodič připraven není, ani ve středověku, ani v době moderní. Dílo Němcové zkrátka stále inspiruje – k otázkám i k interpretaci. Dvousté výročí jejího narození bylo vděčným tématem i v neodborných časopisech. A to je dobrá zpráva. Božena Němcová oplývala charismatem, k němuž se má smysl neustále vztahovat.
Kromě české spisovatelky jsme se v únorovém vydání zaměřili i na velkou panovnici 18. století – Marii Terezii, která se na začátku tohoto roku stala titulní postavou hned dvou filmových snímků, hraného i dokumentárního. Jak se tvůrci vyrovnali s ní?
Charismatická setkání
vám za redakci přeje
Iveta Coufalová