Nizozemské univerzity a nizozemská akademická kultura jsou v českém prostředí tradičně vnímány jako vzor. Platí to i pro zacházení s akademickým zločinem? A jaká je v Nizozemsku převládající odpověď na otázku, jak mu čelit?
Egyptský sériový plagiátor. Tajuplný Malajec. Indicko-německá recyklace. Indický přežvýkavec. Pákistánské spojení. Mezi Rusy. Muž z Dubaje. Indický downloader. Korejský začátečník… To je jen několik málo názvů podkapitol knihy Ontspoorde wetenschap (Vykolejená věda, 2012), v níž vědecký publicista Frank van Kolfschooten seznamuje nizozemskou veřejnost s „vědou na scestí“, tedy s kauzami plagiátorství, falšování dat a dalších akademických podvodů, které se řešily na nizozemských univerzitách. Akademičtí zločinci narození jinde než v Nizozemsku jsou v tomto „kánonu“ skutečně zastoupeni značně nadproporčně. Opticky by tak mohl vzniknout dojem, že nizozemské akademické kultuře hrozí nebezpečí zejména zvenčí.
...