máte pocit, že svět vykročil směrem, kterému stále méně rozumíte? Že se dnes jen zpochybňují věci, které doposud patřily k „základním pilířům“ společnosti? Řeč je o diskusi, jak vypadá tradiční rodina. Anebo by formulace měla znít: Jak by měla vypadat tradiční rodina? S rodinou a vůbec s uspořádáním i pojmenováním vztahů je velká potíž. Alespoň tak to vypadá podle diskusí v parlamentu, v televizi, prostě všude, kde jde o voliče. A důraz na tradiční, rozuměno konzervativní hodnoty je tím, co v těchto diskusích dostává pel „normálnosti“. Ovšem je to skutečně tak? Co je tradiční rodina? A co se změnilo v jejím vytváření? A existovala vůbec někdy v takové podobě, jak je dnes prezentována?
Rodinu jako „kruh důvěry“ zná každý. Kdybychom si ale sedli k jednomu stolu a popisovali tuto instituci podle vlastních zkušeností, možná bychom byli překvapeni, jak různých obrazů bychom se dobrali. V reálném životě se nám totiž nakonec ideální uspořádání, k němuž jsme vedeni a vychováváni, velmi často vzdaluje... A právě proto jsme připravili do dubnového čísla „rodinné“ téma. Oslovili jsme specialisty a specialistky na nejrůznější historická období, aby se pokusili vyzdvihnout nejtypičtější znaky „tradičních rodin“ v dané periodě (středověk, raný novověk, 20. století).
A s „tradicemi“ (v různých podobách) se v tomto vydání ĎaSu setkáte minimálně ještě na dvou místech – v seriálu Blízký východ a severní Afrika se můžete začíst do textu o tradičním životě drúzů, arabské náboženské menšiny (s. 36–40), a přehledová studie o kulturních dějinách vajíčka (s. 41–44) vám připomene, že letošní dubnové číslo vychází, nestane-li se něco nečekaného v tiskárně, na Zelený čtvrtek – a krajinou se tradičně rozeznějí zvony...
Bohatou jarní nadílku
vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová