Kostnická smrt Jana Husa a Jeronýma Pražského stvořila v myslích pražských intelektuálů, přímých svědků upálení a posluchačů jejich líčení, barvitý obraz martyrologické smrti mučedníků pro víru. Záhy po vzplanutí kostnických hranic vzniklo hned několik Husových a Jeronýmových životopisů, v nichž bylo jejich utrpení přirovnáváno k utrpení Ježíše na Golgotě. V příštích letech pak utrakvisté všech směrů začali osoby obou mučedníků pojímat jako světce: jejich vyobrazení bylo možné najít na predelách, v rukopisných iluminacích i na soukromých závěsných obrazech. Dělo se tak navzdory obecné utrakvistické představě (odmítané pouze konzervativním křídlem), že uctívání světců patří k pohanskému praktikování víry. Hagiografický obraz obou kostnických mučedníků byl natolik silný, že překryl i obecnou představu o modloslužebné roli světců v praktikování křesťanské víry.
...