Jakou podobu měly středověké debaty o genderu? Jak argumentovali archaičtí feministé a feministky? S těmi současnými by asi společnou řeč nenacházeli snadno. Na pomyslné ose mezi kulturními liberály a konzervativci by se Kristina Pisánská, nejhlasitější zastánkyně žen na počátku 15. století, ocitala spíše mezi těmi druhými – hodnota ženského rodu podle ní spočívala v tradičních a rigidně stanovených ctnostech manželek, matek, panen a vdov, vhodně plačících, poslušných, podporujících ... Cítila potřebu místo žen obhájit a jasně vymezit. Význam mužského pohlaví v této době naopak otevřeně zpochybňoval jen málokdo – mužští intelektuálové se proto Kristině mohli vysmívat pro její prudérnost a domnělou nevzdělanost. Zatímco ona obhajovala právoplatné místo žen v křesťanské společnosti, oni si mohli dovolit formulovat i dodnes relativně svobodomyslně působící příběhy o nestabilitě a konstruované povaze pohlavních rolí. Ona vnímala takové hlasy jako nemorální, vulgární a neuctivé… Rozhodla se vybudovat nedobytnou pevnost svého rodu, výspu obdivuhodných hrdinek, město příkladných žen, v němž by o významu jejího pohlaví nebylo sporu (Kniha o městě dam, přeložila Věra Soukupová, Argo, Praha 2018). Co psala o svých pochybách? Podobáš se bláznu z jedné frašky, kterého, zatímco spal ve mlýně, převlékli do ženských šatů. Když se probudil, spíše než by se spolehl na vlastní zkušenost, uvěřil lživým řečem těch, kdo si z něj ztropili žert a tvrdili, že se proměnil v ženu. Co se, drahé dítě, stalo s tvým úsudkem? (…) Cožpak nevíš, že nejvíce se debatuje a diskutuje o věcech nejlepších?
- mš -