Narativní tradice českých zemí jsou bohaté a tematicky velmi pestré. Nevymykají se však svým charakterem z evropského rámce, spíše naopak, český slovesný folklor je velmi „typický“.
Reálná specifika tvoří jen velmi malé procento všech zachycených lidových pohádek, pověstí či legend v českých zemích. Ačkoli tradice českého folkloru patřily k hlavním pilířům budování nové české identity v rámci takzvaného českého národního hnutí (obrození), již v meziválečné době se náhled na důležitost lidové tvorby měnil ve prospěch moderní populární kultury. Tento proces byl sice na nějakou dobu „zamražen“ po převratu v únoru 1948 a lidová kultura, respektive to, co bylo často za lidovou vydáváno, byla opět vnímána jako jeden z nejdůležitějších stavebních kamenů „nové“ společnosti. Nicméně již od šedesátých let 20. století se česká kultura stává součástí světové populární a mediální kultury a tento trend v zesílené podobě pokračuje i po roce 1989.
...