Skotská gaelština je keltský jazyk necelých sta tisíc lidí žijících dnes převážně na skotské Vysočině (Highlands), v Glasgow či Edinburghu, ale také na Západních ostrovech (Hebridách) a v kanadském Novém Skotsku. Je to jazyk, který zažil svůj vrchol v 10. století, kdy se používal i na královském dvoře. I přes svou marginalizaci zůstal díky orální tradici a hrdosti obyvatel zmíněných oblastí aktivně používaný, ač na svůj první skutečný velký román čekal až do roku 1979 – a první překlad do cizího jazyka je právě ten do češtiny (který je současně vůbec prvním přímým českým překladem gaelské prózy): Konec podzimu (přeložila Petra Johana Poncarová, Argo, Praha 2018). Autor románu, Tormod Caimbeul, se podle některých inspiroval od Rabelaise k Beckettovi, přesto neopustil své kořeny: „Pokolení přichází,“ říkával, „pokolení odchází, ale země stále trvá.“ Ailean tato slova slyšel od malého podivného starce, který se kdysi objevil v domě jeho děda – otcova otce – v době, kdy jeho děda ležel v posteli s ohněm sv. Antonína… Zemitost hrdinů a důraz na linii předků i vazbu k přírodě, tedy k zemi, jež nás všechny živí, dělá básníka nejen z autora, ale především z těch, o nichž píše: Oba se na ni podívali, ale jako by ji vůbec neviděli. Potřebovala je přimět, aby se vrátili k příběhům, k básním, k něčemu jinému – k čemukoliv, jen ne k příbuzenským vztahům: vnoučata a pravnoučata, dědové a prapraprapradědové, mozek metal kozelce a oni mluvili jeden přes druhého a pokřikovali. Postavila konvici na čaj. Blahoslavení ti, kdo vaří čaj a šíří mír.
- ivc -