V březnu roku 1989 jsem se seznámil s člověkem, který byl přímým svědkem tragického činu Jana Palacha před Národním muzeem ono pozdní odpoledne 16. ledna 1969. Jako historika vykonávajícího tehdy v Národním muzeu funkci vedoucího oddělení starších českých dějin mi jeho živé vzpomínky připadly natolik cenné, že jsem si o každém setkání s ním dělal podrobné záznamy. Letošní padesáté výročí Palachovy smrti mě přimělo k tomu, abych tyto staré zápisky vyhledal a to nejdůležitější z nich zveřejnil. Nejsem specialistou na novější české dějiny, takže posouzení hodnoty tohoto svědectví ponechávám na povolanějších.
...