ZE VŠECH MÍST, kterými Jan Amos Komenský na své exulantské pouti prošel, utkvělo v českém historickém povědomí nejsilněji právě Lešno. Nezměnil to ani Brožíkův obraz Komenský v Amsterdamu v panteonu Národního muzea. Proto když jsem na začátku loňského léta Lešno navštívil, zajímalo mě nejvíc, jak „živý“ je Komenský, který tu prožil téměř patnáct let, v místní historické paměti. V paměti města, které bylo kdysi polské, v době pruského záboru stále víc německé (až se tu Poláci octli v menšině) a po roce 1920 znovu polské. Vztah Poláků ke Komenskému a Jednotě bratrské nebyl nikdy příliš srdečný. Lze to chápat. Za prvé jde o tradici nekatolickou, za druhé členové místní bratrské obce (bylo jich tu až 1500–2000) v době potopy až příliš ochotně vítali švédské „okupanty“, v něž vkládal naděje i sám Komenský (Panegyricus Carolo Gustavo).
...