Otevřeme-li Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, nalezneme hned v úvodu k prvnímu dílu z roku 1848 obrazy, které popisují vztah národa a jeho dějin. Velký historik nabízí českému čtenáři věrný obraz minulosti, v němž jako v zrcadle pozná sám sebe a uvědomí si, kým je a kým býti má. Palackého pojetí dějin vyjadřují metafory vidění a světla: v popelu minulosti nachází historik jiskry, jež slibují rozbřesk nad polem pokrytým tmou zapomnění. Díky Palackého úsilí vystupuje z šera obraz minulosti oproštěný od hájkovských výmyslů a lží. Koncentrovaně tuto představu o národních dějinách vyjadřuje ilustrace k přebalu Česko-moravské kroniky Karla Vladislava Zapa (od 1862), jež byla jakousi lidovou verzí Palackého Dějin. Vidíme malého chlapce (čtenáře), který vstupuje do chrámu. Alegorická postava Historie před ním rozhrnuje oponu, za níž se nedospělému dítěti vyjevuje monument národních dějin symbolizovaný Vyšehradem.
...