Závěrečné měsíce svého života, jenž vyhasl v prosinci 1437, pobýval Zikmund Lucemburský v pražské metropoli. Usiloval zde o obnovu království a nalezení modu vivendi pro soužití utrakvistů a katolíků. Sám se snažil jít vzorem a účastnil se například utrakvistických bohoslužeb vysluhovaných arcibiskupem Janem Rokycanou, při nichž se podávalo podobojí dokonce i dětem, zároveň ale podporoval rekatolizační úsilí legáta basilejského koncilu, biskupa Filiberta z Coutances. Zikmundovy kroky byly nicméně přísně posuzovány a stále poměřovány tím, jak poctivě jsou za jeho vlády naplňována kompaktátní ujednání. Svědčí o tom jak stížnost českých šlechticů ze září 1437, která vypočítává císařovy neplněné sliby, tak pobouření, jež vzbudila až příliš spektakulární hromadná poprava Jana Roháče z Dubé a jeho družiny.
...