Otázka vztahu Jana Patočky (1907–1977) a Charty 77 je otázkou vztahu svobodného ducha k době nesvobody, otázkou filosofa a dějin. Když se sociolog a politik Ralf Dahrendorf ve své knize Pokoušení nesvobody zamýšlí nad tím, kdo zůstane silný, když většina zeslábne, zaměřuje se na intelektuály v době nesvobody, kteří se s totalitní mocí nejen nezapletli, ale vzdorovali jí prostřednictvím svých ctností svobody. S odkazem na Erasma Rotterdamského, který mu byl představitelem ctností chránících svobodu, vymyslel pro příkladné postavy jméno erasmovci a zahrnul je do své fiktivní societas erasmiana. K erasmovcům, mezi které počítá Dahrendorf například Karla Poppera, Raymonda Arona a Isaiaha Berlina, zahrnuje částečně i Jana Patočku, a to právě na základě jeho angažovanosti v Chartě 77. I když se Patočka převážně v politice neangažoval, v závěru svého života se stal výraznou osobností intelektuálního odboje proti komunistické diktatuře a zasadil se za obranu občanských práv a svobod, kterou zpečetil svým životem.
...