Manifest patří k velmi oblíbeným žánrovým prostředkům husitské (či takzvané první) reformace. Vídeňský historik Karel Hruza do tohoto žánru započítává více jak dva tucty písemností, sepsaných v době od zasedání kostnického koncilu až do jednání o Čtyřech artikulech pražských v Basileji (1414–1432). Obecně lze manifesty definovat jako písemnosti, jež vznikly z otevřených listů. Proklamovaly husitskou jednotu, a především hlásaly čistotu víry a ideově se ztotožňovaly s učením vzniklým v okruhu pražské univerzity, jejímž tribunem se stal mistr Jan Hus. Tyto propagandistické dokumenty otevřenou a srozumitelnou formou šířily subjektivní husitské myšlenky, které Hruza označuje za nové pravdy a historické obrazy, určené co nejširšímu publiku příjemců.
...