když křesťanští fundamentalisté mluví o křižáckém tažení, Západ není s islámem ve válečném tažení. Nejzuřivější bitva se nepochybně odehraje uvnitř muslimského světa. Tam k revoluci dochází a tam musí být zastavena, pokud možno muslimy samými, bez intervence zvnějšku. Skutečně dochází k celosvětovému střetnutí, ale hranice bojiště nesplývají s národními, etnickými nebo náboženskými hranicemi. Tento souboj idejí je svým způsobem stejný jako ten, který byl vybojován před několika generacemi proti různým modifi kacím fašismu a nacionálního socialismu. (… )
Další intelektuální pastí, které je třeba se vyhnout, je nečinnost vyvolaná pocitem viny z koloniální minulosti. Je třeba opakovat: evropská a americká historie je potřísněna krví a západní imperialismus natropil mnoho škody. Ale být si toho všeho vědomi neznamená, že bychom měli nečinně přihlížet brutalitám, které se nyní odehrávají v bývalých koloniích. (… ) jako kdyby jenom Západ byl natolik dospělý, aby byl morálně odpovědný za to, co se děje. (… )
Nechuť, či dokonce nenávist k Západu není sama o sobě závažným jevem. Stává se závažným až tehdy, když je používána k politickým cílům. Když je politická moc zároveň jediným zdrojem pravdy, vzniká diktatura. A když je ideologií diktatury nenávist k Západu, myšlenky začínají vraždit. Tyto myšlenky jsou často inspirované náboženstvím, ale to ještě neznamená, že všechny náboženské instituce je třeba zničit. Církev má své místo, nabízí komunitu a duchovní smysl těm, kdo je hledají. V dnešním muslimském světě je mnohdy náboženství spojeno s bojem za politickou svobodu, třeba v podobě soupeřících politických stran. (… ) Ale je si těžko představit, jak by se jakákoliv cesta ke svobodě mohla vyhnout mešitám…
Ian Buruma – Avishai Margalit, Okcidentalismus. Západ očima nepřátel (přeložil Jan Klíma), Praha 2005, s. 172−174