Raný středověk. Státnost, křest národů, přemáhání barbarství civilizací a temnoty světlem, jímž tehdejší konstruktéři nového politického a kulturního systému promítali do chaosu řád. Naštěstí měli čas i na jiné věci a původ pořádků ve zmatku a nesmyslu znázorňovali se stejnou chutí, s jakou zaznamenávali právo, exemplární příběhy a pravdivé historie vlastního počínání. Dbali i o hravost a zábavnou nepravdu. Když totiž lež vítězí nad pravdou, nemusí to být vždy ve jménu nenávisti. Ale teče při tom krev, to ano: ... vypíchl mrožovi i druhé oko. To mrože silně zkrušilo, a najednou jako by nevěděl, co si počít. Převaloval se v moři z jedné strany na druhou a kousal a trhal všechno, co se octlo v jeho dosahu. (...) nakonec se mrož divokým plaváním úplně vyčerpal a ostatní zvířata ho rozervala k smrti. Není to žádná alegorie, smrt zákeřného mrože nic neznamená a ke konstituci moderní Evropy ani stabilních mocenských struktur nijak nepřispěla. Zachránila ovšem putujícího Hjalmtéra a Olviho, o nichž tato středověká sága pojednává (Lživé ságy starého Severu, Herrmann & synové, Praha 2015). Skandinávské lživé ságy vznikaly od 12. století a výmysl jim byl jediným smyslem. Vážné přístupy se totiž často rychle vyčerpávají a přílišná snaha o důvěryhodnost se snadno stane nedůvěryhodnou. Proto je občas lépe zaměřit pozornost na zápasy mořských tvorů či půvaby obryň: Dolní ret jí visel až na prsa a Hjalmtér si hned pomyslel, že by uměla vtisknout opravdu vášnivý polibek, kdyby jen její schopnost hýbat rtem byla tak velká jako ret sám. Český překlad osmi lživých ság je dílem osmi autorů pod vedením Jiřího Starého. A je-li ten povislý ret tradiční evropskou hodnotou, nemusíme se ničeho bát.
- mš -