S ohledem na budoucnost, jakou Praze určil, stál Boleslav vždy na straně Slavníkovců proti pražskému knížeti, jemuž byla nezávislost a bohatství jejich libického panství trnem v oku. Podporoval jejich konexe na západních dvorech a vždy se mohli spolehnout na jeho vojsko. Věděl, že přijde doba, kdy se bude muset s pražským knížetem otevřeně utkat, cítil dokonce, že ten mu nezůstane nic dlužen a Slavníkovce v této hře využije, nenadál se však, že to učiní tak krutým způsobem: vraždou čtyř bratrů Soběslava a Vojtěcha, masakrem žen a nemluvňat. Brutalita pražského knížete ho zaskočila, ačkoli měl Boleslav možná předvídat jeho záměry lépe – byli tak blízce příbuzní, oběma proudila v žilách přemyslovská krev, Boleslavova matka byla přeci rodnou sestrou pražského knížete. Vražda Slavníkovců přede dvěma lety a zničení libického panství v něm probouzely silnou touhu po odvetě. Nebýt Ungera, jistě by sebral armádu a vyrazil se Soběslavem na Prahu. Ale biskup jeho zápal zchladil. Nařídil mu čekat.
...