Malá toliko rozsahem je kniha dopisů legendy československé hudby a filmaře Deža Ursinyho se synem Jakubem Ahoj Tato – Milý Kubo (filmotras, Bratislava 2015). Korespondence trvala pouhého půl roku, kdy oba muži žili v jedné domácnosti a psaní putovala z pokoje do pokoje. Začal otec, už těžce nemocný rakovinou, a syn se, zprvu trochu zdráhavě, přidal. Dežo výměnu listů zjevně pojal jako pokus dohnat a vlastně i předběhnout čas: vynahradit, co v minulosti ve výchově syna snad zanedbal, a předat, na co v budoucnu už nebude příležitost. Proto jí přikládal význam, který jeho partner – stále ještě dospívající mladík – tehdy nemohl při nejlepší vůli v plné naléhavosti pochopit. Byla v tom nerovnost dvojího druhu, jež právě činí knihu pozoruhodnou. Jednak ta vyplývající z přirozené úlohy otce a syna, kdy proti sobě stála zralá, přísná a nabádavá autorita a mládí plné zmatku, toužící po uznání. V jiné perspektivě však bylo jejich postavení převrácené: jeden byl časový milionár, zatímco druhý prepočítaval posledné haliere. Od konkrétních situací, včetně oboustranných stížností a výčitek, které s sebou společný život nesl, se zvolna propracovávali k hlubším a osobnějším tématům a ruku v ruce s tím se počáteční psaní trochu z musu stávalo pro oba potěšením. Jejich intimním prostorem, kde mohli sdělovat věci, jež by si těžko řekli do očí. Vznikly tak dopisy, které kradmo nepošilhávaly po vydání a dalších čtenářích, ale jejichž nejvlastnějším a nejhlubším smyslem bylo co nejvíc si toho ve zkráceném čase dát: …ja Ti ukážem, čo je to harmónia! To je súzvuk, ku ktorému sú potrební najmenej dvaja! Nielenže každá struna musí byť správne naladená, obe musia aj súčasne hrať! V tej chvíli se začína tvoriť harmónia, farba – tohto sveta (…) Bez nej je tento svet len zmrzačený svet.
- ndv -