– 9. 1. 1916
Mas[aryk] mi vypravoval, jak Körber mu říkal, než odejel z Rakouska: „Prohrajeme-li, kdo ví, co bude? A vyhrajeme-li, tu teprve nebude pomyšlení na nějaké reformy. Pernerstorfer: „Vidíte, profesore, celý život jste chtěl z toho Rakouska něco udělat a nepodaří se Vám to. S tím není možno udělat nic.“
– 10. 1. 1916
Vrátil jsem se do Paříže z cesty do Rotterdamu. Ohromně mnoho práce, jež na mne čekala. Psát články, jednat. Od té doby ve strašném shonu! (…)
– 22. 10. 1916
Masaryk po přečtení zpráv z Petrohradu řekl: Mně je skutečně fyzicky zle. To je strašné ten chlap [Josef Dürich]. Žene se za penězi, neloajální, nepoctivý – hloupý. Takové individuum si vezme jako je ten Crkal. Ten Štafl je darebák. M[asaryk] zůstává optimista. (…)
– 28. 10. 1916
Sobota přišla karta od Milana [Rastislava Štefánika].
D. Hájková – E. Kalivodová (eds.), Deníky Edvarda a Hany Benešových z období první světové války (1915–1918), Praha 2013, s. 54 a 126–127.
Ten ruský mužík jest skutečně podivný. Již jeho zevnějšek vábí nás, bychom jej blíže poznali. Vlasy dlouhé, vousy nepěstěné, na hlavě chlupatá čepice, na těle ovčí kožich a na nohách buď vysoké boty neb lýkové nízké střevíce, lýtka omotaná buď pytlem neb hadry.
Mužík pracuje jen tolik, by sebe a svou rodinu vyživil. Z lesa přiveze si dříví, kterého je zde dosti, a v zimě sedí v baráku neb ruské čajovně. Tam pije čaj a vůdku, třeba i na dluh. Vždyť až sklidí obilí, opět mužík zaplatí. Nynější válka přivodila však mnohým krušné chvíle. Vždyť hned po vypuknutí války pod přísným trestem zakázán prodej veškerých lihovin a mužík, který zvykl si od dětství na to „nemnožko“, nemá nyní ničeho, čím by tělo upokojil. Již tedy jen z toho důvodu přejí si někteří mír. Jinak jsou lidé dobré povahy. Naši zajatci smávali se, že by za kopějku hnali kozy do Parizu. Byl to žert, však pravdou jest, že mnohý mužík jest veliký střádal a velice nerad kopějku z kapsy vydá…
Jak jsem se měl v ruském zajetí. Vzpomínky z válečného tažení vypravuje dle svých záznamů Viktor Mrvka, zajatec-invalida propuštěný ze zajetí, České Budějovice 1916, s. 49–50.