K televizní obrazovce jsem po tři večery usedal s očekáváním i obavami. Byl jsem asi zvědavější než kdokoliv jiný, neboť mýma rukama prošly v letech 2009–2014 čtyři verze scénářů k původně dvojdílnému filmu, který Česká televize s velkou reklamou chystala k 600. výročí Husovy smrti. Dramaticky nejzdařilejší a historicky nejvěrohodnější, i když katolicky zbarvený, byl podle mého soudu text režiséra Jiřího Stracha. Ani jeden ze scénářů Evy Kantůrkové, rozhodnuté zfilmovat své životní téma, ani režisérská varianta Jiřího Svobody mě zrovna nenadchly. Obsahovaly na můj vkus mnohá klišé a historické stereotypy (jimž se ale nevyhnul ani Strach) a především nahlížely velký a kontroverzní příběh, bez nadsázky hodný Shakespearova pera, černobílou optikou.
...