„V té pak pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci umříti“(...) A jeho hned biřici zapálili a mistr hned silným hlasem zazpíval nejprve: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi“; a podruhé: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou“; potřetí: „Jenž jsi se narodil z Marie Panny“. A když potřetí začal zpívati, hned mu vítr vehnal plamen do tváře, a tak sám v sobě se modle, pohybuje rty a hlavou, vypustil duši v Pánu.
Pod nohy mu kat dal vysokou stoličku, okolo něho rozložil dřevo a slámu, na to nalil trochu smůly a podpálil. Hus začal hrozně křičet a zakrátko shořel. A přestože už byl upálený, biskupská čepka zůstala ohněm neporušená. Kat ji rozšlapal a až potom shořela i ta.
Dvě očitá svědectví o Husově smrti, od jeho průvodce Petra z Mladoňovic a od kostnického kronikáře Ulricha Richentala, symbolizují i dvě začínající tradice v pojímání Husa: jako mučedníka a jako kacíře.
CHRONOLOGIE
podzim 1414 Jan Hus se vydává na koncil do Kostnice, brzy po příjezdu je však uvězněn
6. 7. 1415 Hus je prohlášen za zatvrzelého kacíře a upálen na hranici na břehu Rýna
dvacátá léta 15. století Kostnický měšťan Ulrich Richental sepisuje Kroniku kostnického koncilu, ve které obšírně vylíčí i Husovu kauzu
1518–1519 Do Kostnice se začíná šířit reformace, což přispívá k většímu ocenění Husovy památky
1524 Kostnický purkmistr Thomas Blarer sepisuje předmluvu pro basilejské vydání stížného listu 54 moravských pánů proti Husovu upálení
1786 Kostnický sochař Josef Sporer vytvořil bustu Jana Husa, která byla umístěna na fasádě domu č. 64, údajném místu pobytu Husa u vdovy Fidy
1862 Na pravděpodobném místě Husovy a Jeronýmovy popravy byl vztyčen pamětní kámen, tzv. Hussenstein
1868 Koná se první velká pouť Čechů do Kostnice
1878 Výzdobu průčelí Husova domu završila pamětní deska instalovaná českými krajany
1922 Český stát získal takzvaný Husův dům
1924 Kvůli klesajícímu zájmu se uskutečnila poslední hromadná pouť do Kostnice
1965 V Husově domě byla zřízena první expozice