pokud jste zaváhali, zda jsme se náhodou nespletli, když jsme opětovně avizovali trampské téma, vězte, že jsme naopak vycházeli ze čtenářského zájmu, který před dvěma lety trampské číslo (4/2013) vyvolalo. A protože autorský kolektiv ve výzkumu trampské problematiky postoupil, nabízíme vám v tomto vydání některé jeho studie. Tentokrát se autoři pokusili definovat trampský životní styl skrze relace trampů a netrampů, tedy příslušníků různých jiných společenských skupin. Dojde tak na vztah trampů a vlastníků pozemků, na kterých vznikaly trampské osady, na soupeření se skauty a junáky, na krizové střetnutí s fašistickými vlajkaři i na vydělování trampů a takytrampů. Neustálé vymezování vůči ostatním je jedním ze základních příznaků trampského hnutí. Dokládá to třeba i drobný postřeh Marko Čermáka v jeho vzpomínkovém povídání Poslední romantik (Praha 2014): Za krajně ošemetný považuju parodování písňových hitů. Pokud parodie není extra povedená, tak aby fórem předčila předlohu, je to trapas. Za takový považuju např. parodii na píseň Ascalona – parodováno Indulona. To je přece hymna předválečný osady nad Kačákem a tvůrci parodie snad ani nedošlo, kolik lidí citově zranil. Snažím se tyhle úlety pouštět mimo mě, ale po opakovaném odvysílání Indulony jsem výjimečně zatelefonoval do Country rádia, abych se kamarádů z Ascalony zastal. Třeba mám jen štěstí, ale Indulonu jsem při mém náhodném poslechu rádia už nezaslechl…
A abychom vyrovnali podvědomý „mužský element“ trampského mikrosvěta, zařadili jsme do netematické části rozhovor s medievistou Didierem Lettem o kategoriích pohlaví ve středověku, příběh Magdaleny Robitscherové Hahnové jako další pokračování seriálu Studená válka (tentokrát o čínské revoluci) či příběh porodní báby ze Sobína.
Podzim plný toulek − za poznáním
vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová