Zabýváte se středověkou rodinou, dějinami sexuality a genderu. Jak se v poslední době vyvíjí přístup francouzské medievistiky k těmto otázkám, jejichž kladením se v rámci gender studies proslavila především historiografie angloamerická?
Je pravda, že ve Francii se genderová studia začala rozvíjet teprve před asi dvaceti lety, zatímco ve Spojených státech vzkvétají již dlouhou dobu, skoro čtyřicet let. Všude ten směr vzešel z „dějin žen“. Významný rozdíl je snad v tom, že současné francouzské, a možná vůbec evropské dějiny genderu jsou mnohem více dějinami sociálními, jež mají hlubokou tradici sahající ke škole Annales a tak dále. Dějiny genderu jsou pro nás dějinami praxe. Je to směr usilující o zapojení genderu do sociálních dějin a méně už třeba do dějin kulturních či do abstraktní historiografie ovlivněné silně takzvaným jazykovým obratem. Víte, francouzský historik asi nikdy nepřestane věřit, že je možné dělat sociální dějiny.
...