Urug byl můj kamarád... Tak zněla první věta, již v roce 1947 Komise pro šíření nizozemské knihy zadala jako jediné omezení soutěže o nejlepší novelu. A tuto větu nakonec ve své práci Oeroeg, která v češtině vyšla téměř o sedmdesát let později pod názvem Černé jezero (přeložila Magda de Bruin Hüblová, Plus, Praha 2014), proslavila Hella S. Haasseová. Její novela tehdy nejen v soutěži zvítězila, ale postupně se stala součástí nizozemského literárního kánonu. Příběh nizozemského chlapce, který před druhou světovou válkou vyrůstá v Nizozemské východní Indii a který vypráví o svém kamarádství s Urugem, je zhmotněním vztahu nizozemských kolonistů, jež překvapil vývoj v této oblasti po roce 1945, kdy se z kolonie stala samostatná Indonésie. Jestliže je pravda, že každý člověk má svou krajinu duše, jisté ovzduší, jisté prostředí, jež vyvolává responsivní chvění v nejzazších zákoutích jeho bytosti, pak mou krajinou byl – a je – obraz horských svahů v Preangeru: trpké aroma čajových keřů, zurčení průzračných pramínků po balvanech, modré stíny oblaků na pláních (...) Sežehlé hřebeny hor byly přízračně nahé. Vůz stoupal po cestě, jako by projížděl mezi žebry obrovské zdechliny. Když jsem si uvědomil, že jsem se zapomněl podívat na dům, věděl jsem současně, že už tam nestojí... Symbolické ztvárnění „nerovného“ přátelství mezi oběma chlapci mnohovrstevnatě ilustruje soužití mezi javánskými „domorodci“ a kolonisty. Indonéské vydání knihy bylo připraveno až v roce 2008.
- ivc