přestože žijeme v současnosti, dějiny nás obklopují. Bez přístupového „kódu“ jim však neporozumíme. Minulost je cizí zemí…, začíná britský spisovatel L. P. Hartley své vzpomínky na počátek 20. století a David Lowenthal, současný britský intelektuál, si tuto reflexi vypůjčil a nazval tak svou slavnou knihu (The Past is a Foreign Country, 1985), jež se shodou okolností v tomto roce dočkala nového vydání. Je totiž patrné, že o co překotnější je současnost, o to důraznější jsou nároky na promýšlení minulosti.
Téma tohoto ĎaSu si nevzalo za cíl „předepsat“ jediný modus, „jak dějiny číst“, oslovení autoři se naopak snaží ukázat, jak je možné o dějinách přemýšlet, a hlavně proč. Nebyl (a není) to snadný úkol, lze-li nazvat úkolem to, co by mělo být neoddělitelnou součástí člověka společenského. Také další články z tohoto čísla – ať už esej Bedřicha Loewensteina o impériích a jejich roli, nebo pozvání na dvě berlínské výstavy bořící tradiční genderové vnímání dějin i společnosti – na titulní otázku Jaké dějiny potřebujeme? mimoděk odpovídají. Jednoznačné odpovědi se samozřejmě nedočkáte. Myslím ale, že vás, čtenáře ĎaSu, jednoduché a zjednodušující odpovědi nelákají. A tak se spolu opět vydejme do té cizí země…
Podnětnou cestu s Dějinami a současností
vám přeje
Iveta Coufalová, šéfredaktorka