Učebnice dějepisu nepatří ke knihám, které by si lidé běžně četli. Přestože je povětšinou otevírají jen školáci, a to ještě z donucení, má smysl jim věnovat pozornost. Bez ohledu na čtenářskou popularitu jsou učebnice výrazem široce sdílené dohody nad výkladem dějin. Obsahují nejen dějepisné příběhy a faktografii, ale též obecné představy o tom, co je to historie a k čemu nám slouží. Ukazují, jak s dějinami nakládáme ve škole. Učebnice neučí jen fakta, ale určují i obecnější rámce a pojmy, jejichž prostřednictvím historicky myslíme. Díky schopnosti autorizovat a kanonizovat školou předávané obsahy plní důležitou roli prostředníka mezi vědou a veřejností. Jako klíčovému médiu historické kultury je učebnici potřeba věnovat náležitou pozornost.
...