netřeba asi zdůrazňovat, že povolání archeologa patří k těm, o nichž snil v dětských letech nejeden z nás. Touha objevovat to, co zůstalo skryto pod udusanými vrstvami, je metaforou potřeby člověka sledovat vlastní kořeny: Kdo byli ti, co obývali „náš“ současný prostor? Jak žili? Koho uctívali? A jak vnímali svět kolem sebe?
Podívámeli se blíže na osudy průkopníků archeologického bádání na území České republiky, rozhodně před námi nevyvstane idylický obrázek vědcovy pracovny, ale terén dosti náročný. Všechny strasti mezilidských i společenských vztahů však vždy převáží „nalez“ – kostí předmětů, střepů. A to je jenom počátek. Nastává období interpretace...
Příběhy archeologie, které jsme připravili pro lednový tematický blok, naznačují, jak živo kolem archeo logických nálezů může být. A že se archeologii nevyhýbá ani politika. Představené osudy jsou přitom jen částí dějin archeologie na území českých zemí. Vzhledem k oblíbenosti archeologických výzkumů si jsem téměř jista, že v Ďasu o tomto tématu nepíšeme naposledy.
Události z Paříže na počátku letošního roku ukázaly, jak neúprosná může být reakce na výklad svobody slova. Heslo Je sui Charlie, které zní celým světem, by mělo být nejen mementem, ale především pobídkou k zamyšlení...
ĎaS s vámi bude i v roce 2015. Děkujeme za přízeň!
Za redakci ĎaSu
Iveta Coufalová