jsou historická výročí, která projdou zcela bez povšimnutí, a pak jsou historická výročí, kolem nichž se strhne mela. K druhým jmenovaným patří i sté výročí od vypuknutí Velké, či chcete-li, první světové války. Na konci června tohoto roku jakoby znovu zazní výstřely v Sarajevu. Nebude zřejmě následovat (doufejme) krvavá řež, ale chystaná „mediální masáž“ bude jistě vyčerpávající. V postmoderním čase byla sice dávná antická moudrost historia magistra vitae nejednou zpochybněna, tváří v tvář veškerým přichystaným výstavám, televizním pořadům, dokumentárním filmům, odborným knihám i pojednáním však jako by naplňovala svou podstatu.
Nejen v Česku si budeme Velkou válku připomínat. I ostatní evropské země chystají až do roku 2018 pietní akce, jimiž uctí své válečné hrdiny. Už nyní je patrné, že se „příběhy“ tohoto válečného konfliktu budou země od země lišit, jako by šlo o několik různých válek. Jiný příběh budou slyšet lidé v Německu, jiný ve Francii či v Rusku a také my máme „svůj příběh“ – se symboly a legendami. Nejde to asi jinak – nově vytvořený stát a jeho schizofrenní válečné angažmá (legionáři vs. vojáci císařské a královské armády) si nese břímě prvoválečné legendy stále s sebou. I proto jsme se v tematickém bloku červnového čísla této problematice nemohli vyhnout. A jistě to není naposledy, s Velkou válkou se na stránkách ĎaSu v následujících čtyřech letech dozajista ještě setkáte. Ukazuje se totiž, že i po sto letech svým předkům mnohé dlužíme.
Klidné léto nejen na cestách za poznáním (s naší letní přílohou)
Vám za ĎaS přeje a na shledanou v září se těší
Iveta Coufalová