… uš pomálu zapomínám rodného jazyka. Tým více raději se Stebou schledám na u dané adrese v Manheimu co stále dělaš jak se mate u nas neny nového any tohle! (…) A do tej Austrálie nejezdi, tam se prej musí hodně dost pracovat, zvyklej nési. Tebe to zahubi, ty uvidíš! Bezmála čtyřicet let po svém prvním vydání u Škvoreckých v Torontu u nás konečně vyšla knížka korespondence dramatika a filmového scenáristy Vratislava Blažka Mariáš v Reykjavíku (Plus, Praha 2014). Po Blažkově předčasném úmrtí v mnichovské emigraci ji uspořádal a úvodem opatřil jeho přítel, karetní kumpán a jediný adresát těchto dopisů, filmový režisér Václav Táborský. Obsah listů proudících z Německa do Kanady je rozmanitý: těžkosti emigrantského života, Blažkova snaha prosadit se jako scenárista ve Spolkové republice, vzpomínky na dětství, reflexe vlastní komunistické minulosti i neúspěšného pokusu o reformu socialismu, vtipné glosy k aktualitám přicházejícím z normalizujícího se Československa… Podstatnější než obsah je ale styl dopisů. Blažek se projevuje jako vynikající vypravěč s mimořádným smyslem pro grotesknost života. Každé jeho psaní – přestože to tak možná na první pohled nepůsobí – je velmi pečlivě komponováno. Kniha doslova překypuje humorem, osvěžující hravostí a slovní ekvilibristikou. Oslavy padesáti let založení Rudýho práva proběhly k naprostý spokojenosti dnešní redakce a tehdejších kolportérů. Na stránky všeho našeho (teda jejich) denního tisku se dostaly osumdesátiletý tváře prostých lidí, který by se v kapitalistickým tisku mohly vobjevit leda dyby jejich nositelé znásilnili jeptišku nebo rozčtvrtili upečený dítě.
Nazdar kumeráde!
Nazdar kumeráde!