Dějiny a současnost

Rok 1526 jako významný mezník našich dějin vstoupil do českého historického vědomí nepochybně především zásluhou díla Františka Palackého, který výklad ve svých Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě vydávaných od roku 1848 dovedl až do okamžiku smrti krále Ludvíka Jagellonského v moháčských bažinách. Samotná Palackého práce již svým názvem, zásadně odlišným od její německé verze Geschichte von Böhmen, kladla důraz na národ jako ústřední subjekt a tvůrce českých dějin. Je však třeba připomenout, že Palackého původní koncept šel za rok 1526. Poslední díl věnovaný jagellonské době vyšel až v roce 1867 a Palackého vědecké a politické aktivity mu fakticky znemožnily v díle pokračovat – vzhledem k náročnosti a závažnosti dalšího studia. Sám se navíc chtěl věnovat práci na již vydaných částech, zejména pak tématu husitství, a tak se na počátku šedesátých let 19. století začalo jednat o jeho možném nástupci, kterým se měl stát Antonín Gindely.