Vážené čtenářky, vážení čtenáři, nemusíte být žádnými velkými fanoušky fotbalu, přesto jsou chvíle, kdy se konfrontaci s touto hrou vyhnete jen stěží – k takovým bude patřit i letošní červen a červenec. Na mistrovství světa, které se tentokrát koná v Brazílii, se sice česká reprezentace nekvalifikovala, v květnovém tematickém bloku se však můžete přenést do doby téměř před sto lety, kdy byl český (československý) fotbal v nejrůznějších soutěžích nepominutelný. Nejde však o žádné nostalgické čtení. Články připomínají i nepříliš zářné momenty z klání na fotbalových hřištích... V úvodu k tématu nešlo v českém kontextu nepoužít citát z Poláčkových Mužů v offsidu, na tomto místě bych pro změnu ráda upozornila na jinou působivou analýzu hry „s kulatým nesmyslem“: Aby byl nějaký zápas opravdu, nefalšovaně významný, takový, po kterém bych šel domů celý rozechvělý nadšením, k tomu je potřeba splnit většinu následujících rysů: 1) Góly. Co nejvíc. Někteří tvrdí, že při obzvlášť snadných vítězstvích branky ztrácejí na hodnotě, ale to pro mě nikdy nebyl problém… Pokud se mužstva o góly dělí, pak je nejlepší, když soupeř dá ten první: zvlášť velkou slabost mám pro domácí vítězství 3:2, při nichž o poločase prohráváme 0:2 a vítězný gól přijde až před koncem. 2) Pohoršlivě špatný výkon rozhodčího… 3) Hluční diváci… 4) Déšť, klouzavý terén a tak dále… 5) Soupeř nedá penaltu… 6) Hráč soupeře dostane červenou kartu… 7) Nastane nějaký „nechutný incident“ (též „ohavnost“, „zbytečnost“ či „ubohost“)… Přestože rozhodně nespadám do kategorie „vášnivý fotbalový fanoušek“, kniha Nicka Hornbyho Fotbalová horečka (přeložil Richard Podaný) mi již před lety učarovala. A věřím, že Vás stejně tak nadchne i květnové číslo ĎaSu.
Léto plné radosti (ze hry) Vám za ĎaS přeje Iveta Coufalová