Matyáš zpřítomňuje a zpřítomňoval středověk v Maďarsku i v Uhrách již od doby své smrti. Jako dobrý král byl připomínán v lidových písních, pohádkách, populárních historických knihách, na malbách či v sochařských ztvárněních. Maďarské pohádky o „dobrém králi Matyášovi“ vyšly dokonce i česky. Sochy Matyáše Korvína jsou roztroušeny po mnoha městech někdejších Uher; mezi nejznámější patří snad socha Jánose Fadrusze z roku 1902, která je umístěna v centru dnes rumunské Kluže, či o pár let mladší socha Györgye Zally z náměstí Hrdinů v Budapešti – tam Matyáš patří mezi hrdiny jako poslední z uherských králů. V pittsburské Cathedral of Learning je Matyáš zvěčněn na jedné z vitrají uherské (maďarské?) učebny otevřené roku 1939, jejímž autorem byl Dénes Györgyi. I v současnosti hraje král Matyáš významnou úlohu v historickém povědomí maďarské společnosti: každý se s ním setkává na tisíciforintové bankovce; mezi žáky základních škol je stále nejoblíbenější historickou postavou; v roce 2008 byl maďarskou vládou vyhlášen „Renesanční rok“, který připomínal 550. výročí nástupu Matyáše na uherský královský trůn; při diskusích o novém „národním základním studijním plánu“ pro základní školy, který vstoupil v platnost od září 2013, byl jako zásadní – kromě národních písní (Himnusz, Nemzeti dal) a Csokonaiho básní – zmiňován i život Matyáše Korvína. Zkrátka: Matyáš byl národním hrdinou celého uherského prostoru a zůstává jím i v limitovaném Maďarsku.
...