Dějiny a současnost

Letošní ceny Magnesia Litera už byly sice rozdány, já se však četbou vrátila k loňskému vítězi − a „ročník“ to byl skvělý. Navíc kniha Jiřího Hájíčka Rybí krev (Host, Brno 2012, 2014) vyšla v novém vydání. Příběh jihočeské vesnice, která je určena k likvidaci kvůli výstavbě atomové elektrárny, je vyprávěn na pozadí osudu ženy, která zde vyrůstala a jejíž celá rodina tu má své kořeny. Mezi rozhodnutím o vystěhování vesnice a naplněním plánu uplyne více než deset let. Jsou to roky, kdy se z puberťačky vyrůstající v komunis­tickém Československu stane mladá žena přizpůsobující se životu v novém, demokratickém systému. Bylo to k nevydržení dívat se na záhony, jak po zimě pozvolna zarůstají plevelem, větve stromů mají pupeny a všechno se připravuje na opravdové jaro, a my to necháme být. Nezkypříme půdu, nezasejeme zeleninu ani nezasázíme brambory. Ztopíme v kamnech poslední dřevo a zbude prázdná kůlna... Čtvrt století, v jehož časovém rámci se děj knihy odehrává, završí hrdinčin návrat z ciziny, kam „utekla“ ze strachu z opětovného vykořenění. Během krátké návštěvy svého rodného kraje chce napravit staré chyby, setkat se s dávnými přáteli, usmířit nemocného otce se synem, svým bratrem... Věcné vyprávění o věčných rodinných neshodách je současně zamyšlením nad pamětí krajiny, kterou si dobrovolně ničíme ve vidině lepší budoucnosti. „Lepší budoucnosti“ na úkor zničených životů.